Pro školní rok 2021/22 byla naše třída 4.ZA vybrána k zhlédnutí tří představení z programu ,,Divadlem k demokracii”. Zde máme krátké shrnutí toho, co jsme viděli a prožili.
Na našem prvním představení 1984 jsme se dostali do doby totalitního režimu, kdy jedinou politickou stranou je Strana a kde vládne hlavní vůdce Velký bratr. Tohoto vůdce musí všichni lidé milovat, ctít a poslouchat bez jakékoli výhrady.
Představení se odehrávalo v Londýně a hlavními hrdiny byli Julie a Winston Smith.
V průběhu představení jsme byli svědky, jak těžké bylo žít v době, kdy vlastní názor a svoboda nic neznamenají. Dokonce jsou všemi prostředky ubíjeny a pravda nic neznamená.
Udavačství, slepé následování vůdce, tajná policie a zlo skrývající se za maskou dobra jsou hlavními znaky, které proměnily celou společnost.
Po představení jsme měli několik různých aktivit, na kterých jsme měli vidět ohromný rozdíl mezi demokracií a totalitním režimem. Např. každý řekl slovo, které vystihovalo osobní pochopení a postoj tehdejšího režimu. Samozřejmě, každý řekl něco jiného, ale význam byl většinou podobný.
Pro mě asi nejzábavnější část z workshopu byla tvorba živých soch. Po skupinkách jsme zobrazovali obrazy, které vystihovaly jednotlivé scénky. Naše skupina např, zobrazila hlavního vůdce, který nařizuje svým následovníkům potrestat skupinu nevinných lidí.
Na konci jsme dostali několik otázek, jako např. co pro nás znamená demokracie a nebo, jak můžeme k demokratickému režimu přispět každý osobně. Odpovědi jsme si zapisovali a poté vložili do obálek, které jsme nechali v divadle pro další představení a poznámky.
Celé představení i závěrečné aktivity dali každému aspoň trochu poznat atmosféru doby totalismu a nesvobody. Což myslím, bylo velkým přínosem pro živou představu života mimo demokracii.
Dne 26.4. 2022 jsme se třídou 4.ZA již po několikáté navštívili divadlo D21. Tentokrát na třetí inscenaci programu: ,, Divadlem k demokracii¨, který je hrazen Evropskou unií.
Bohužel na první dvě vystoupení jsem nemohla dorazit, ale to poslední jsem si nechat ujít nemohla. To pojednávalo o Adině, autistce, které zemřela matka, a tak musela přejít do opatrovnictví ke své sestře, která však Adinu vytlačila ze svých vzpomínek.
Hned zprvu nás překvapilo připravené jeviště, které vypadalo jako obyčejný obývací pokoj. Když představení začalo, uprostřed stála žena (Zdena, sestra Adiny) a četla reklamní letáky. Během přestaveni se objevilo mnoho dalších informací o všech postavách a jejich minulosti. Výkon, který předvedla představitelka Adiny, byl velice autentický a dokázal nám představit svět osob s poruchou autistického spektra.
Na konci představení byl workshop, do kterého jsme se všichni zapojili. Objevily se aktivity spojené jak s představením samotným, tak i s námi osobně. A nakonec jsme si také mohli doplnit a přečíst všechny odpovědi na otázky uložené v obálkách, což bylo po roce skutečně zajímavé.
Inscenace byla velice dobře zpracovaná, autentická a celkově zajímavá. Těším se na další návštěvy tohoto divadla.
Studentky a studenti dnes již bývalé 4.ZA